První Bergmanův barevnej film. Dost uhozená komedie. Podle dobrýho shrnutí a review na Youtube je hlavní hrdina Bergmanovo alter ego (smějící se samo sobě).

/65 %/
/thumbs ¾ down ¼ up/

Bergmanova filmová řeč je samozřejmě dokonalá. Bohužel už v několikátém filmu řeší to samé.

/thumbs ¾ up, ¼ down/

/86 %/

Rádoby vtipný (ve skutečnosti ani trochu vtipný). Bez šťávy. Přitažený za vlasy. Komedie Bergmanovi vážně nešly.

Přichází život skrze ženu nebo žena skrze život? Je žena dárkyní nebo příjemkyní života? ... Až zas tak existencialistickej teda Bergman nebyl, přesto zde cítím určitej - porod.

Bergmanovo poněkud komorní poskakování(čko) v quasi čarodějnické kočovné family. Určité charisma to mělo. A mistrova bezchybná filmařina je samozřejmostí. Možná i nedoceněný snímek. 

/thumbs up/

/90%/

Ještě na gymplu mě kamarád pozval na VŠE, kde Sedmou pečeť promítali v rámci jakéhosi filmového klubu. Velmi nadšeně a zasvěceně to tam uváděl muž, který tvrdil, že už ji viděl víc než stokrát, ovšem plně vše pochopil asi až po padesátém shlédnutí. (...) Pak sem ji viděl ještě několikrát (nebo se o to pokoušel), hlavně mě to nudilo (a nespatřoval sem v tom nic).

Tentokrát jsem však byl zcela nadšen a to od začátku do konce. Jeden z největších filmových zážitků!!! Zcela plynulý, naprosto bezchybný, hluboce lidský a hlavně velmi chytrý film. (A obrazově krásný. S mnoha skvělými (a přesvědčivými) hereckými výkony. A Bibi Andersson! lol)

Nejsem si však zcela jist tím, jestli v tom je "něco víc":

-  Antonius Block je nepochybně Bergmanovo alter ego.

- Nachází se na hranici mezi "mundánnem" a "duchovnem" (vopravdický duchovno začíná tam, kde se člověk přestává spokojovat s vírou a začne hledat znalost).

- Hlavní postava možná nakonec dospěla k tomu "vo čem to je", to je však jen naznačeno, předpokládat se to dá z toho, že když se ho Smrt ptá, zda ten odklad k něčemu sloužil, odpovídá, že ano a že je za něj rád.

- Celkově tam je mnoho "naznačováno", bohužel často prostřednictvím jednotlivých vět či obrazů, ty jsou však ihned následovány dalším dějem, takže vůbec není možnost je vstřebat.

/124 %/ 

/thumbs up/

"Jmenuji se Isaak Borg a zítra mi bude v Lundu udělen čestný doktorát." Cesta přes půl Švédska, ale hlavně do historie sebe sama. Bergmanovo první skutečné, zvnitřnělé veledílo. S vážnou lehkostí. Hluboké, ale na dno ještě dosáhneme.

Závěr Bergmanovy "rané fáze" a jeho první takřka mistrovské dílo. Milostné vztahy s trochou nadhledu a dokonce i humoru. ("My dear daughter, I was given this estate for promising not to write my memoirs." ; "I can tolerate my wife's infidelity, but if anyone touches my mistress, I become a tiger!") (Would a nobleman risk his life for the sake of a shyster? lol) Poetika mi často připomínala (nedostižný) Fanny och Alexander, tam je však hlubší a hlavně zcela plynulá, zde jakoby se v druhé půlce už trochu ztrácela.

Příběh je poněkud nerozvinutý až zkosený. Zfilmování s citem pro detail se mi však poměrně líbilo.