První ze série cyklu dokumentárních filmů ("The Up Series") sledujících každých 7 let osudy 14 britských dětí (různého sociálního původu) od doby, kdy jim bylo (v roce 1964) sedm let. Zde to ještě není kdovíjak zajímavé: kluci se spolu perou, moc nekamarádí s holkama. Nemají rádi Beatles (?!) A holky se zas moc nekamarádí s klukama. 

/64%/

/thumbs ½ up ½ down/

Můj druhej Godard. Dvanáct částí "příběhu". "Prostituci se v Paříži říkalo 'ten život', což názvu přidává další výnam." (RE)

Kartářka neštěstí. Žije, protože je krásná. Uprostřed zalidněné Paříže. Roztomilá i při zkoušení kloboučků. "Nikdy nenos nové oblečení v úterý. Přináší to smůlu." "Tímhle taxíkem ne, má nešťastný číslo." "Nemám vůbec čas. Má Kleopatro. Má perlo." "Každej mě rozmazluje. Nikdo mě nemiluje." Polykač žab. Přehlídka pařížskejch čumilů. "Bála bych se stát jako model, protože by na mě mohli najít nějakou chybu." "Dívají se na víc než jen na mě." "Kolem nádraží jsou nudný názvy ulic." "V Alžírsku byste se bála času." "Jste fotomaniak." "A vy melomaniak." "Myslím, že jsem šťastná." 

Hodně prapodivnej,  minimalistickej Bresson, co se celou dobu jakoby nadejchává k ňáký pointě, ale i přes jakýsi náznaky (divnejch názorů hlavního hrdiny), nakonec přichází leda úsměvná hláška na konec (Oh, Jeanne, what a strange way I had to take to meet you!), která to bohužel nezachrání. Koukat se na to ovšem dalo. Bresson točit uměl.

První díl mě doslova odpuzoval. Druhý už "jen" nudil. Když sem se však asi po dni vrátil k rozkoukanému filmu,  jakoby si to ve mně "sedlo" a já se na ten hrubý, neotesaný styl konečně naladil. Taky začala zřetelně vystupovat jediná hlavní osoba (Apu), zatímco v prvním díle jich je zbytečně moc. Ano, toto už je filmařina. To před tím bylo spíš natáčení chudáků z indickýho zapadákova :P

Ve své době nezařaditelný film, který byl zákonitě nepochopen a nedoceněn. Oproti tomu dnes je zas naopak přeceňován. ("One of the greatest of all American films", RE). Ve své podstatě mysteriózní, ovšem prezentované z větší části realisticky. Symptomatický hlavní padouch (kazatel Harry Powell). Skvělá tmavá intermezza expresionistických hrátek. Kazí to však příliš mnoho teatrálních blbejch keců. (A to, že není ponor hlubší.)

Hutný (tříhodinový) hudební film (ani bych neřekl muzikál) z Hollywoodu o Hollywoodu: výroba star (a vhození do odpadků jiné). Judy Garland, před níž nelze než smeknout. (I s těmi vrtochy a chybami celebrit.)

KULISY tvoří rok 1866, "rakouská okupační armáda" v Benátkách, resp. v  tamní (slovutné) opeře, "Rakušané milují hudbu". Dále prosvítá na povrch (totálně nesympatický) italský nacionalismus (Benátky měly být brzy připojeny k Itálii) a nadcházející (prusko-rakouská) válka. OBSAHem pak je "tragická" lovestory (vdané) šlechtičny a rakouského vojáka ("na něhož ženský letí"). Mno, přesvědčivé to nebylo vůbec, spíš jakoby "umělé", "vykonstruované". Zato však technicolor se doopravdy povedl, mnoho scén vizuálně velmi krásných (nádherně barevných) a Alida Valli jako fakt kočka :)

Festivalovitý snímek. (Exode de juin 1940). Pětiletá Paulette (přirozeně velmi roztomilá, na čemž je vystavěna velká část poetiky celého filmu). Její kamarád a chvíli sourozenec, desetiletý Michel. "Nevinné" hry (na hřbitov a kradení křížů). Příliš zaneprázdnění (a vystrašení) dospělí (prezentováni velmi fraškovitě - nejstarší syn zemře [na úraz] a jich se to skoro ani nedotkne, atd.) A konec je docela smutný.

Pistole (resp. puška), které se všichni klaní ("The gun that won the West"). Dva úhlavní nepřátelé (důvod se dozvídáme až na konci). Stíhačka, pár přestřelek, připletající se ženská (:D), happy end. Spíš lehčí, "světlejší" (příjemnější) western. (Tedy, nic pro mě :D)

Suchý britský "humor", který má jen jedinou vadu: nevyvolává smích. "Procházka" vlastní rodinou: 6 vražd, 2 umřeli sami.  (A jeden chlap hrál osm rolí a já si toho vůbec nevšiml :D)

Pohádka proměněná ve filmovou báseň. (Jean Cocteau). Trochu se mi to nezdálo, ale (třetí den) už (při procházení vlc snapů, viz ty obrázky níže) přitakávám - a - rozplývám se. Vizuálno, z kterýho to žhne. (Na druhou stranu, mám určité výhrady vůči zpracování toho příběhu samotného o sobě. Zvláště konec mi přišel poněkud - divný.)

Jedna z těch snesitelnějších detektivek. Poněkud nesynchronizovaná směska hlavních postav, které navíc jednají dost zvláštně (nejtrapnější intelektuál všech dob přijímá policejního vyšetřovatele ve vaně, ten se zakoukává do obrazu zavražděné oběti a tráví s ním noc, nezaměstnaný vidlák z Kentucky jako playboy mezi newyorskou smetánkou). Ovšem sympatický "černý" (noir) styl, relativně napínavé (hlavně k závěru), celkově kupodivu neklišovité, možná skvělými (některými) herci, hlavně ústřední dvojicí (Dana Andrews, Gene Tierney).

Věčně opilý W. C. Fields byl asi zajímavá persona. Většinou prý hrál víceméně sám sebe. (Což je na tom ta největší prdel.) Co se týče humoru, tak půlka gagů mě minula, tu druhou však celkem oceňuji. Když už jsem se zasmál, tak pořádně. Zakončeno velkolepou automobilovou honičkou, proti které jsou bondovky hadr:D

Vcelku všední, pitoreskní zážitky mladých novomanželů. On: kapitán bárky korzující mezi Paříží a Le Havre. Ona: naivní vesnická dívka, jež nikdy neopustila svou rodnou vesnici. Doprovod ještě tvoří zkušený mořský vlk, který procestoval celý svět, a teď se plaví na takovém kanálu, posluhující chlapec (a spousta koček).

Roger Ebert se o L'Atalante vyjadřuje s velkou láskou a obdivem, což stále, upřímně řečeno, ne zcela kompletně, chápu. Jean Vigo (umřel mladý, Zéro de conduite mi přišel hrozný) to prý točil prakticky na smrtelné posteli a krátce na to zemřel. Snad v tom filmu nechal svou duši, "svůj odkaz".

EDIT: po shlédnutí The Thin Man ze stejného roku 1934 zvyšuji hodnocení z 50% na 63%.

70%

Nashville je hlavní město amerického státu Tennessee. Notoricky známé je jako centrum hudebního průmyslu a to zejména country (a gospel) music. Toto je nutné vědět, jelikož o ničem jiném (kromě hudby) ten film není.

Tedy, když opomineme 24 (slovy dvacetčtyři!!) hlavních postav, kolem nichž se "děj" točí. (Tolik si jich rozhodně nepamatuju, nanejvýš tak 10, ale who cares.)

Obrovsky slavná, mladá, krásná, úspěšná populární star country music Barbara Jean.

Nemálo slavnej, úspěšnej a dobrej (asi 50letej) zpěvák (country music) nosící kotlety a "stylový" kovbojský hadry.

Pár dalších hudebníků, zpěváků.

Ženská, co utekla svýmu manželovi, aby se prosadila v country music. Manžel ji samozřejmě hledá.

Holka (číšnice) bez hudebního sluchu, co si umane, že bude stejně slavná jako Barbara Jean. 

Organizátoři, promoteři.

Trochu trhlá pseudointelektuální reportérka BBC.

Asi 14letá holka, co si změnila jméno, aby znělo cool, každej den kompletně změní vizáž, paruku a uloví jinýho chlapa.

A jakejsi alternativní kandidát na americkýho prezidenta, co tam permanentně oxiduje se svejma kecama přenášenejma velkejma reprákama z auta.