První Bergmanův barevnej film. Dost uhozená komedie. Podle dobrýho shrnutí a review na Youtube je hlavní hrdina Bergmanovo alter ego (smějící se samo sobě).

/65 %/
/thumbs ¾ down ¼ up/

Buñuel údajně uvedl v programu před premiérou filmu: „Bude-li vám film, který uvidíte, připadat nejasný nebo nepatřičný, život je rovněž takový. Věci se v něm opakují jako v životě a lze je rozličně vykládat stejně jako život."  (...) A ovce. (...)

Trochu nezkalibrovanej "Psycho Blvd". Dvě hlavní představitelky (Joan Crawford, Bette Davis) prý byly v reálném životě obrovské rivalky a doopravdy se nenáviděly, což bylo všeobecně známo.

Rozhodně zajímavý obsah (na základě knižní předlohy). Autor se však dopustil určitého "experimentu s časem" (či jak to nazvat), hlavně začátek má zbytečně hektické tempo, jež sice postupně opadává, přesto mi z něj zůstala určitá pachuť v ústech. Od Truffauta jsem po jeho prvním filmu očekával víc.

Rádoby vtipný (ve skutečnosti ani trochu vtipný). Bez šťávy. Přitažený za vlasy. Komedie Bergmanovi vážně nešly.

John Wayne ve svý typický šerifovský roli. Což by tak zhruba bylo všechno. Bohužel.

Povídka o zchudlém aristokratovi a jeho jediné vášni, hudbě (resp. hudebním salónku). Zpracování velmi kvalitní, zejména kamera. Třetí Ray.

Realistické bylo asi jen to, že za 2. světové války existovaly zajatecké tábory.  Nutné je tedy věřit tomu, že se jedná o parodii. (Za 120 minut jsem se zasmál jednou.) Na druhou stranu natočeno tak dobře (Billy Wilder), že se člověk aspoň nenudí.

Velmi jednoduchý příběh. Ozův (ne úplně běžný) filmařský styl. (Výhradně statická kamera, mnoho záběrů okolního prostředí, různých detailů. Atd.) Celkově: spousta zajímavých jednotlivostí a jemných nuancí. Ve svém součtu však nejsou natolik silné, aby přebily poměrnou nezáživnost (a - tu onu - statičnost). Prostě záběry. Nic víc. (Ale možná přesně toto byl účel :D)

Citlivý vhled do pařížské komtesy (někdy k půlce devatenáctého století), která vlastně v životě nemusí řešit nic kromě svého vlastního štěstí (a jakože "osudem", "náhodou", "shodou okolností", "kvůli náušnicím" (neboli sdílené lásce) - selhává).

Hrozný, jak ten Fred rychle zestárl (od takovýho Swing Time či Top Hat v druhé polovině 30. let) a přišel o to oslňující charisma. Menší pohled do zákulisí (zřejmě rovněž uvadající) Broadwaye, pár (dosti nezáživných) (muzikálových) písní (jen "to s tím pivem" trochu ujde :D). "Příběh v příběhu" (resp. zkrácená verze dramatu, které se snaží uvést) je však naprosto skvělý, jeden z nejlepších pohledů na noir!!!

"Noir za bílého dne dne". Redakce bezvýznamného plátku v Albuquerque, New Mexico. Na zdi vypaličkované "Tell the Truth", na což Tatum reaguje posměšným ufrknutím. (Nicméně jeho entrée je jedno z nejhustějších self-promos ever:D) Uprostřed pouště, daleko od civilizace, pak začíná a eskaluje nejnázornější příklad novinářského (či rovnou mediálního) hyenismu. "Bad news sells best. Because good news is no news."

Dobrá hláška: "I don’t go to church. Kneeling bags my nylons."

Hollywoodský scenárista v určité tvůrčí krizi. Záhadné úmrtí (šatnářky) a jeho vyšetřování (resp. podezření). Sousedka poskytující alibi. Jejich pár týdnů trvající láska. Pak slzy. V hlavní roli skvělý Bogart.

(Pomalu začínám chápat, co je noir zač:D Stručně vyjádřeno: "ambivalentní jízda nahoru dolů") (...)

"I was born when she kissed me. I died when she left me. I lived a few weeks while she loved me."

Příběh v příběhu (balet vs. intriky v baletní společnosti). Úžasná, okouzlující, všemi barvami hrající "poezie v pohybu"  vs. mafystofelský impresario, jeho posedlost a žárlivost, "kterou nikdo nepochopí". Vizuálně bezchybné a působivé (i když s tím technicolorem asi mohli pracovat líp). Výhrady jsem měl k naprosto otřesné kompozici (či jak se tomu říká). Jakoby ten film byl ušit z několika vrstev (kde každou asi dělal někdo jiný) a ty vrstvy k sobě nepasovaly. Výsledný dojem totiž bylo silné rozhořčení až pachuť v ústech. Divnej to film!!!!!!!!!

Vopravdický béčko z chudýho hollywoodskýho studia (údajně natočeno velmi levně a během pár dní). Zbytečně natahovaný scény, jejich malá variabilita (příliš mnoho záběrů při jízdě v autě atd). Zoufalé technické provedení včetně v jednom místě přeskakujícího obrazu (:D) (Popis "nedostatků" by byl mnohem delší.) Tohle všechno však paradoxně nějak zapadá do sebe (jako by to snad byl úmysl!) a celkově zážitek z filmu dokonce prohlubuje. Jinak hlavní hrdina je totální looser a slaboch, přitahuje k sobě jednu smůlu za druhou a ze všeho viní osud. Heh.

78%

Staří manželé přicházejí (kvůli dluhům) o střechu nad hlavou. Žádné z jejich pěti dětí nemá dostatek prostředků (či ochoty) se o ně oba postarat.

Následuje něco přes hodinu ne úplně příjemných a záživných scén, kdy babička žije u jednoho ze synů a věčně jim někde překáží či něco kazí, zatímco děda zažívá něco obdobného u jedné z dcer.

Velmi silných je závěrečných asi dvacet minut, kdy se oba po pár měsících znovu (na pár hodin) setkávají.