La Bla Bla Cinematografiche

Neortodoxní, přesto (zejména obsahově) akceptovatelný western. Arcinenávist mezi dvě ženskejma (roztomile pošlapávající svoje genderové role - nebo přímo - sexuální orientaci? :D) Postmoderně zamotaný osudy hlavní hrdinky (či je zde hlavní - hrdina?). Pár zajímavejch hlášek (a dialogů). A takový ty klasický věci (co jsou v každým westernu). Za pozornost stojí skvělý výkon Joan Crawford (coby Vienny). Škoda, že (prý) měli snímek velmi malý rozpočet (a jde to poznat - hlavně na vizuální stránce).

Realistické bylo asi jen to, že za 2. světové války existovaly zajatecké tábory.  Nutné je tedy věřit tomu, že se jedná o parodii. (Za 120 minut jsem se zasmál jednou.) Na druhou stranu natočeno tak dobře (Billy Wilder), že se člověk aspoň nenudí.

Konečně po dlouhý době film s dobrým a zajímavým příběhem, který je skutečně pojatý jak vyprávění (a navíc ještě bajka, což tomu přidává další rovinu).

Velmi jednoduchý příběh. Ozův (ne úplně běžný) filmařský styl. (Výhradně statická kamera, mnoho záběrů okolního prostředí, různých detailů. Atd.) Celkově: spousta zajímavých jednotlivostí a jemných nuancí. Ve svém součtu však nejsou natolik silné, aby přebily poměrnou nezáživnost (a - tu onu - statičnost). Prostě záběry. Nic víc. (Ale možná přesně toto byl účel :D)

Vidláckej Divokej západ (bahno všude). Zloduch utiskující sousedy (jelikož k šerifovi tři dny jízdy). Statečný farmář (s rodinou), co má odvahu mu čelit. Osamělý pistolník (trochu s mentalitou samuraje). Snad až béčkovej western, kde o nic nejde a všechno je jasné, není to ani zajímavé, ani napínavé a hlavně vizuálně velmi slabé...

Citlivý vhled do pařížské komtesy (někdy k půlce devatenáctého století), která vlastně v životě nemusí řešit nic kromě svého vlastního štěstí (a jakože "osudem", "náhodou", "shodou okolností", "kvůli náušnicím" (neboli sdílené lásce) - selhává).

(Neprozřetelně) naivní (ovšem svědomitý a zásadový) policejní vyšetřovatel. "Podezřelé" zásahy nadřízených. Pár vražd k tomu. (A pár mocných mafiánů k tomu.) Vzhledem k tomu, jak mi vše přišlo předvídatelné (a kolik obdobných filmů jsem viděl - a to tento žánr nijak nevyhledávám): nijak přesvědčivý noir.

Obstojný scénář (děj bez větších událostí, ale plno skvělých hlášek a jemného slovního humoru). Rozpadat se (resp. klišovatět) začal až ke konci. Klasicky melancholický, mužný a charismatický Bogart. Čtveřice zloduchů, kteří tak vypadají už na první pohled. "Jakoby (herci) byli placení za to, že se na plátně baví."

Harry, we must beware of these men. They are desperate characters. 
- What makes you say that?
Not one of them looked at my legs!

Time. What is time? Swiss manufacture it. French hoard it. Italians squander it. Americans say it is money. Hindus say it does not exist. Do you know what I say? I say time is a crook.

Hrozný, jak ten Fred rychle zestárl (od takovýho Swing Time či Top Hat v druhé polovině 30. let) a přišel o to oslňující charisma. Menší pohled do zákulisí (zřejmě rovněž uvadající) Broadwaye, pár (dosti nezáživných) (muzikálových) písní (jen "to s tím pivem" trochu ujde :D). "Příběh v příběhu" (resp. zkrácená verze dramatu, které se snaží uvést) je však naprosto skvělý, jeden z nejlepších pohledů na noir!!!

Festivalovitý snímek. (Exode de juin 1940). Pětiletá Paulette (přirozeně velmi roztomilá, na čemž je vystavěna velká část poetiky celého filmu). Její kamarád a chvíli sourozenec, desetiletý Michel. "Nevinné" hry (na hřbitov a kradení křížů). Příliš zaneprázdnění (a vystrašení) dospělí (prezentováni velmi fraškovitě - nejstarší syn zemře [na úraz] a jich se to skoro ani nedotkne, atd.) A konec je docela smutný.