La Bla Bla Cinematografiche

Nijak mě nepohoršila podivná úchylka hlavního hrdiny ani to, že spáchal sebevraždu v přímém přenosu — ale ty úděsně nesympatické postavy, jejich chování a prostředí... :O

Nezávazný (a nevázaný) děj. I ta vlastní "avantýra" je spíš jen tak mimochodem. Smysl nemá snad už ani ta "láska". "Krásné" to však všechno je. Asi jako ty ostrůvky v moři. Za silného větru. (A případně bouře.)

Nezřízená střela, mladej, trochu blouznivej Belmondo, "s fenečkou" "co není jeho typ", si docela brzo rozmýšlí, "že je bez dechu" (čemuž se není co divit, vzhledem k tomu, kolik toho vykouří), a to je ta revoluce, jelikož ani já jsem takovejhle film ještě neviděl, a což teprv ve svý době, n'est-ce pas?

Epesní jazzové intro. Melancholický maloměšťácký advokátík (skvělý James Stewart) a všestranná obhajoba jeho (z vraždy obviněného) klienta. Veskrze brilantní, strhující, odlehčeně natočené a navíc napínavé "soudní drama", jakých moc není.

Můj druhej Ozu. Opět poměrně prostej děj, kromě závěrečný katarze nepříliš uchvacující. A ten prapodivnej (nebo jen nezvyklej?) filmařskej styl, kdy z herců máme často jen jejich záda nebo useknutou část těla. Hudba mi tentokrát zněla zřetelně francouzsky. Dokonce sem se sám sebe ptal, proč ty Francouzi furt seděj na zemi :DD No - tohle je taková nemastná neslaná kinematografie. Ale koukat se na to dá. 

/72%/

/thumbs ¾ up ¼ down/

John Wayne ve svý typický šerifovský roli. Což by tak zhruba bylo všechno. Bohužel.

Hodně prapodivnej,  minimalistickej Bresson, co se celou dobu jakoby nadejchává k ňáký pointě, ale i přes jakýsi náznaky (divnejch názorů hlavního hrdiny), nakonec přichází leda úsměvná hláška na konec (Oh, Jeanne, what a strange way I had to take to meet you!), která to bohužel nezachrání. Koukat se na to ovšem dalo. Bresson točit uměl.

Z celé trilogie nejvyspělejší. Kompletně přerůstá indické prostředí a místy dokonce působí snad až postmoderně (!)

Přichází život skrze ženu nebo žena skrze život? Je žena dárkyní nebo příjemkyní života? ... Až zas tak existencialistickej teda Bergman nebyl, přesto zde cítím určitej - porod.

Bergmanovo poněkud komorní poskakování(čko) v quasi čarodějnické kočovné family. Určité charisma to mělo. A mistrova bezchybná filmařina je samozřejmostí. Možná i nedoceněný snímek. 

/thumbs up/

/90%/