La Bla Bla Cinematografiche

Zpočátku nenápadně se rozvíjející děj plynule přerůstá v jeden z nejlepších klasických horrorů. "Nebuďte ďáblové. Nezkažte svým přátelům zážitek z filmu. Neříkejte jim, co jste viděli." (A dejte oblek do čistírny...)

Závěr Bergmanovy "rané fáze" a jeho první takřka mistrovské dílo. Milostné vztahy s trochou nadhledu a dokonce i humoru. ("My dear daughter, I was given this estate for promising not to write my memoirs." ; "I can tolerate my wife's infidelity, but if anyone touches my mistress, I become a tiger!") (Would a nobleman risk his life for the sake of a shyster? lol) Poetika mi často připomínala (nedostižný) Fanny och Alexander, tam je však hlubší a hlavně zcela plynulá, zde jakoby se v druhé půlce už trochu ztrácela.

Příběh je poněkud nerozvinutý až zkosený. Zfilmování s citem pro detail se mi však poměrně líbilo.

V Rebelovi je skoro všechno špatně. Většina herců, včetně hlavního hrdiny, je pro své role přestárlá, tudíž působí naprosto nevěrohodně a nepřirozeně. Děj je zcela nepropracovaný a hlavně na mnoha místech nelogický. Postavy jednají nesmyslně a nepochopitelně. James Dean byl sice machr, ale i on výrazně přehrává. Zcela bez debat nejhorší film z 50. let (co jsem zatím viděl..)

/46%/
/thumbs down/

Film, který "zaleze pod kůži", přestože z počátku to tak vůbec nevypadá. (Sledoval jsem ho v neděli a v úterý ve mně ještě byl.) Tématem je překvapivě víra (jako náboženský fenomén). Důraz není kladen (bergmanovsky) na její smysl, účel, důvod, spíš se zde řeší rozpor mezi vírou "slabou" (resp. mrtvou) a vírou "silnou" (živou). Religiozita byla kolem roku 1925 na dánském venkově asi ještě samozřejmostí.

Ve své době nezařaditelný film, který byl zákonitě nepochopen a nedoceněn. Oproti tomu dnes je zas naopak přeceňován. ("One of the greatest of all American films", RE). Ve své podstatě mysteriózní, ovšem prezentované z větší části realisticky. Symptomatický hlavní padouch (kazatel Harry Powell). Skvělá tmavá intermezza expresionistických hrátek. Kazí to však příliš mnoho teatrálních blbejch keců. (A to, že není ponor hlubší.)

Téměř divadelní drama odehrávající se na velmi malém prostoru (jednoho londýnského bytu). Hitchcockův duch na mě tentokrát vál velmi silně :) 

Hutný (tříhodinový) hudební film (ani bych neřekl muzikál) z Hollywoodu o Hollywoodu: výroba star (a vhození do odpadků jiné). Judy Garland, před níž nelze než smeknout. (I s těmi vrtochy a chybami celebrit.)

KULISY tvoří rok 1866, "rakouská okupační armáda" v Benátkách, resp. v  tamní (slovutné) opeře, "Rakušané milují hudbu". Dále prosvítá na povrch (totálně nesympatický) italský nacionalismus (Benátky měly být brzy připojeny k Itálii) a nadcházející (prusko-rakouská) válka. OBSAHem pak je "tragická" lovestory (vdané) šlechtičny a rakouského vojáka ("na něhož ženský letí"). Mno, přesvědčivé to nebylo vůbec, spíš jakoby "umělé", "vykonstruované". Zato však technicolor se doopravdy povedl, mnoho scén vizuálně velmi krásných (nádherně barevných) a Alida Valli jako fakt kočka :)