Horečku jsem kdysi dávno viděl pozdě v noci na ČT2. Mohlo mi být tak 14. Byl to jeden z mála filmů, které jsem v té době viděl, a v paměti mi uvízla jen jedna "hustá hláška". Tentokrát jsem ji přešel, a, přestože tam je několik lepších, o hláškách to není.
Kondenzovaná maskulinita. Vnější, externí, impulzivní síla mládí, zjevu, hadrů, výrazu.
Taky bych řekl, jakoby na jedné straně hudba Bee Gees a na druhé taneční um a charisma Johna Travolty byly chemické látky, které, když sloučeny, bouřlivě reagují: snad nejlépe zapadající hudba do (jakéhokoli) filmu (vůbec!), líbivá, ale nepodbízivá, populární, ale přesto originální, vysoce charakteristická, sama sebe definující, vystihující.. Netvrdím, že scénář je extra zajímavý. Není. Je, dejme tomu, "lehký". "Nadlehčený". Není hluboký, ale je nekompromisně "real". Snad až "streetwise". No a ta hudba. A ten tanec!!!!!!!!!
/thumbs up/
